Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Genesis 1‚27

Děvčátko se umazalo od bláta. Když maminka projevila svoji nelibost nad tím, co se stalo, dcerka se jí pobouřeně ptá: „K čemu je to bláto?“ „Na výrobu cihel,“ odpoví již klidnější maminka. „K čemu jsou ty cihly?“ pokračuje děvčátko
v trucování. „Na stavbu domů.“ „K čemu jsou domy?“ „Pro lidi…“ „A k čemu jsou ti lidé?“
Dítě má spoustu otázek a my dospělí máme spoustu odpovědí. Ale co když se dítě zeptá: „Na co jsem já, na co jsi ty, táto, mámo?“ Jeví se nám to jako příliš dětská otázka? Možná, ale má hluboký smysl. „Snaha dopátrat se smyslu života provází člověka celými jeho kulturními dějinami“ (Člověk na pokraji sil, str. 143).
My, obyčejní lidé, to nevyjádříme tak vznešeně, ale přesto často vyslovíme něco o tom, že „to nemá smysl, k čemu jsem to dělal, co z toho života vlastně mám…“ Někdy stačí, aby nás bolel zub, a najednou je nám všechno jedno.
Čas od času každý z nás hledá něco, na co by se mohl spolehnout, co by naplnilo jeho život. Někdo řekl: „Žijeme ve věku skepse, ve kterém je jedinou jistotou to, že nic není jisté.“ Šalomoun k tomu přidává: „Marnost nad marnost a všechno je marnost“ (Kaz 1‚2; PBK).
Lidé kladou další zásadní otázku, která je důležitá pro pochopení výše uvedeného. Odkud jsme jako lidé přišli? Kde je náš počátek? Každý předmět má totiž takový smysl, jaký mu vtiskne výrobce. Projektant navrhuje stavbu a přesně ví, k čemu bude sloužit. Tím jí dává smysl. Ona totiž nahodile vzniklá věc může být hezká, ale většinou postrádá smysl. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi… Bůh stvořil člověka…“ (Gn 1‚1.27). Jak jednoduchá zpráva a jak hlubokou a důležitou myšlenku nese. Nejsme hříčkou pouhé náhody, ale u našeho zrodu stál Bůh – inteligentní, myslící, láskyplná bytost. To znamená, že nás Bůh stvořil s nějakým záměrem, s konkrétním životním zaměřením.
Nemusím ztrácet naději a malomyslnět, protože je zde Bůh, který mě stvořil s určitým záměrem a vtiskl mi smysl mého bytí.

Bože, můj Stvořiteli, je to úžasný pocit, když mohu vědět, že jsi mne stvořil a měl jsi při tom se mnou plán. Nejsem hříčkou náhody. Pomoz mi i dnes dát času, který jsi mi dal, Tvůj řád. Pomoz mi dnešní den naplnit něčím, co má smysl.

Jan Dymáček